Dítě starých rodičů

10. ledna 2015 v 12:58 | Aurora
Jsem druhým dnem doma.
Šílím z toho.
Být tady celé zkouškové, tak se zblázním.
Zvykla jsem si na polosvobodný život, bydlím s partnerem, ale bohužel stále ještě studuju, takže se ode mě jaksi očekává, že přijedu na víkend domů. Snažím se to omezovat na každý druhý víkend. I tak je to moc.
Jsem dítě starých rodičů. Dnes je už normálnější mít dítě ve 40 letech /praxe porodní báby/. Před 22 lety, kdy jsem se narodila já, tomu tak nebylo. Mé matce bylo 43, byla jsem 4. dítě v pořadí. Všichni jí říkali, ať jde na ITP, že je to divné a nebezpečné. Nechali si mě, i když u starých rodiček je velká pravděpodobnost, že dítě bude dementní.
Nejsem dementní. Teda.... nemám na to "papír"... panickou poruchu nepočítám.
Řeknu vám, jaké to je, být dítě starých rodičů. Možná si to uvědomíte a začnete plodit děti dříve, protože dítě potřebuje mladou maminku a mladého otce.
Když pominu alkoholismus mého otce a spoustu věcí, které nesouvisejí s věkem, dítě starých rodičů velmi brzy zjistí, že se liší od vrstevníků. Mí rodiče jsou ze staré školy. Vždycky jsem mluvila krapet jinak. Nebyla jsem třeba sprostá, nechápala jsem moc ironii, neuměla jsem nikoho správně "setřít", abych mu vrátila bolavou poznámku, zkrátka "hodné dítě". Dítě, které nedělá problémy. Až na jeden problém, který způsobilo mé nechodění do školy v době, kdy od nás otec odešel a matka se psychicky zhroutila a pila. Bylo mi osm. Nešla jsem do školy kvůli nemoci a máma mi to řádně neomluvila. Učitelka si nezjistila okolnosti. Za neomluvené hodiny jsem dostala dvojku z chování. Dvojku z chování dostalo dítě, o kterém ve třídě nikdo neví. Je to nejbolestnější věc, která se mi stále vrací a já nevím, jak s ní bojovat.
No nic.... té učitelce přeju jenom špatný věci.
Což bych neměla.
/Protože mi to ubližuje.../
Tákže, dítě starých rodčů začne být odstrkované... protože rodiče už jsou moc staří, aby s vámi jezdili na hory, výlety, delší dovolené.... takže máte téměř nulové zážitky, nemáte co nabídnout ostatním, o čem se bavit..., neumíte lyžovat ani bruslit, nejste "cool", matka s vámi nejezdí nakupovat do nákupních center /představa mámy v nákupním centru je zábavná/.
Vaši sourozenci jsou o generaci starší. Jsou to takoví strýčkové a tetičky, kteří si vás občas půjčí a pak zase vrátí. Dítě starých rodičů nemá moc kamarádů. Je většinou uzavřené, je vedeno ke čtení a k poslušnosti. K pomáhání doma. Nebudu tady moc rozebírat problém chození s partnerem, protože by to byla na celou kapitolu. Řeknu jen, že mám stálého partnera, kterého jsem si našla v 17 a to bylo peklo. Malá holčička se nám zamilovala, panebože. Navíc matčina dogmatičnost /je katolička/ nám taky nepřála.
By the way, teď ho milují snad víc než mně, matka by nepřežila, kdybych se s ním rozešla. Kdykoli přijde, podstrojuje mu a ještě mě napomíná, abych se k němu chovala hezky a slušně, aby mi náhodou!!! neodešel.
Ale to přišlo časem no.
Dítě starých rodičů se stydí za své rodiče před vrstevníky. Pamatuju si, jak do školky chodily pro moje spolužáky krásné mladé maminky. Občas jsem pak plakala, že nemám krásnou mladou maminku.
Teď pláču proto, že tu máma nebude tak dlouho, jako mámy mých vrstevníků, a že si ji třeba mé děti nebudou moc pamatovat.
Strach z rodičů, především z jejich očekávání, a strach o rodiče.... to provázelo celé mé dětství.
Občas si tak pro sebe počítám /což mimochodem dělávám odmalička/. Je mi 22, mámě 65. Dítě bych chtěla brzy, tak v 25 /to bude mámě 68/. Pamatovat si ji možná bude, až mu bude tak 7, to jí bude 75. Moje babička umřela, když jí bylo 74.... všechny tyhle myšlenky se vkrádají do mysli dítěte starších rodičů.... chtěla bych, aby všichni pochopili, že mít dítě pozdě není žádná výhra. Vaše kariéra vás nezachrání a pokud chcete být mladí a prožívat dětství svých dětí, nemějte je ve 30. Natož ve 40.
Cílem tohoto článku nebylo se politovat. Jen v poslední době přemýšlím o všech možných technikách, které by mě zbavily bolestných vzpomínek. Dokonce jsem uvažovala i o hypnóze.

Chci je říct, mějte brzy miminka. Mimčo je nejkrásnější andělíček a těhotenství nádherným obdobím ženy, pokud si jej dokáže užít.
A pokud si trváte na kariéře... zůstaňte aspoň psychicky mladí. Zajímejte se o mladou generaci, pečujte o sebe, ať se za vás děti nemusejí stydět... dejte jim trošku volnosti.
Prosím.
A.

 


Komentáře

1 Petra Petra | 14. ledna 2015 v 23:17 | Reagovat

já si nemyslím, že by všechno, co jsi prožívala bylo dáno pouze věkem rodičů. mamce bylo 24, když mě měla a řekla bych, že tvoje i moje výchova byla dost podobná. být hodná poslušná holka, plnit úkoly, mít dobré výsledky. ano, taky se mi dostává rad: nemrač se tak pořád nebo od tebe přítel odejde, když na něho nebudeš dost hodná, opustí tě, když mu nebudeš vařit... atd.
nemyslím, že je to jen o věku. spíše o   způsobu, jakým byly naše matky vychovávány svými matkami a ty zase svými...
možná bych ti poradila zkusit se porozhlídnout po někajém semináři pracujícím s vnitřním dítětem (hledat léčení vnitřního dítěte, primární terapie, childhood deconditioning, primal therapy...). já jsem na to moc chtěla, ale loni mi to nevyšlo kvůli práci a letos a teď sama čekám mimčo, takže taky nic. jinak oběma mým babičkám je 86 a jsou stále čilé a plné života. naopak teta zemřela kolem padesátky. a jsou lidé, kteří i ve zralém věku cestují, začínají nové věci. znám jednu super ženskou, která se ve 52 podruhé vdala, běhá, hodně cestuje, před nedávnem vyzkoušela hodinu boxu a lezení na stěně, je strašně aktivní, plná života a radosti. a pro mě je příkladem, že to po 40., ani po 50. ženská zdaleka nemusí zabalit :-)

2 Elena S. Elena S. | Web | 18. ledna 2015 v 16:10 | Reagovat

Vlastně jsi závěrem vyjádřila, co jsem chtěla napsat - nemyslím, že mít starší rodiče je hrozné, záleží, jací právě ti rodičové jsou. Znala jsem slečnu, jejíž rodiče byli také staří, připadalo mi to zvláštní, než jsem je navštívila doma. Byla to vitální, trochu bohémská rodina, právě s tím mladým myšlením. :)
Jako malá jsem si možná párkrát řekla, že asi nemám nejhezčí maminku, i když mladou, ale všichni mí spolužáci mi záviděli, jak je hodná, že mě doma podporují v mých koníčcích (jezdectví, knihy, malování) a rádi chodili k nám domů. To je to nej nej na světě. :').

Osobně k dětem moc nemám vztah, nebyla jsem s nimi nikdy v kontaktu a netoužím po potomkovi. Jestli se na tom něco změní, budu mít možná právě po 30 a budu starší mamina. Ale jsem si docela jistá, že budu bezva a že si v sobě uchovám ten kousek dítěte, co ve mně pořád je. :)))

3 aurora-bella aurora-bella | Web | 20. ledna 2015 v 18:51 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, že mí rodiče nemusí být takoví jenom kvůli věku, nechtěla jsem je nějak soudit... Je to pravda, oni byli nějak vychováni a tak to samozřejmě předávají dál a dál. Jak říká Dušek, je to v nás zakódované po dlouhé roky a jenom tak se to nezmění... mrzí mě, že jsem pravděpodobně obě takové útlocitné holčičky, poslušné, protože existuje spousta dětí, které by si rozhodně tak nebraly k srdci rady svých rodičů... a že jich znám :-) Děkuji za upozornění na seminář, už jsem si o tom něco našla, vypadá to zajímavě... bohužel si něco takového jako studentka nemůžu dovolit. Ale mám to uložené v záložkách, tak snad až začnu pracovat... nebylo by na škody konečně investovat do sebe... a to skutečně.
Moc ti děkuji i za povzbuzení a bllahopřeji, těhulko :-) snad se tobě i miminku daří dobře a jste zdraví :-)

4 B- B- | E-mail | 2. listopadu 2015 v 17:01 | Reagovat

tohle počítání znám... a zžírá mě to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama