Život není fair play

1. října 2014 v 11:41 | Aurora
Aneb ke stejnému cíli vedou různé cesty, bohužel.
Moje cesta je víc vydřená.
Proto chodím navíc na praxi. Abych se vyrovnala lidem, kteří nic navíc nedělají, ale mají zkrátka štěstí.
Proto začínám dříve s bakalářkou. Abych nebyla stresovaná, protože nezvládám velký tlak a nedokážu napsat práci za měsíc. Takže jsem asi hloupá.
Je to nespravedlivý, nespravedlivý a krutý....
ale můžu být ráda, že teď, když jsem nemocná, si můžu dovolit ležet. A nepřecházet nemoc jako moje spolužačky (kamarádky to nejsou no).
Jsem silná.
Musím si to opakovat.
Jsem silná a musím odpočívat a vyléčit se, abych zas mohla v sobotu naběhnout na sál, mít jenom jeden porod místo čtyř jako moje "kamarádka" (ale zase se ženě věnovat na 100%) a vydřít si svůj budoucí "úspěch" malými krůčky a s úsměvem. Jinak to neumím. A chlubit se neumím.
Bohužel.
A.
 


Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 1. října 2014 v 18:16 | Reagovat

Mockrát děkuji! Zdá se mi to všechno celkem náročné, ale doufám, že to zvládnu. Alespoň se o to pokusím.
Taky ti moc držím palce, ať jsi brzy zdravá a všechno jde podle tvých plánů :-) A to tam nemáš vůbec žádnou kamarádku? Já zatím taky ne, ale snad se s někým aspoň trochu sblížím... i když zatím to moc nevypadá... Jsem ráda, že mám aspoň fajn spolubydlící, je moc milá a se vším ráda poradí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama