Co zmůžete proti člověku, který si vás nevšímá?
Aneb včerejší situace.
Nejhorší na tom bylo, že je to člověk z jeho nejbližší rodiny. Zkráceně řečeno, nestála jsem jí ani za blbé "ahoj". Přišla jsem, pozdravila ji, ona uhnula pohledem. V. to viděl, takže konečně přestal zavírat oči a omlouvat ji.
Večer jsem si pak V. postěžovala. Trochu jsem plakala. /Co dělám špatně? Proč mě tvá rodina nemá ráda? Cítím to už skoro 4 roky!/ Vzal to dost vážně. Zavolal jí "co proti mně jako má". Řekla, že si nic neuvědomuje, že si to nemám brát osobně. Omlouvá se mi a polepší se...
napadá mě teď jediné: wtf??!!!
Nechtěla jsem si už vytvářet žádné domněnky. /Čtyři dohody forever/. Je dobře, že jí zavolal. Je hezké slyšet, že nejsem obtížný hmyz, kterého ostatní jen ignorují a je jim naprosto lhostejný... Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že setkání s ní /po tomhle všem/ bude přinejmenším dost trapné.
Ach jo....
a ještě jedna věc.
že jsem radši nedržela hubu.
A.
Je dobře, že jsi "nedržela ústa". A je úžasné, že V. zavolal, takové lidi obdivuju, které se zeptají, umí se astat, stojí na tvé straně. Setkání možná bude trapné, ale aspoň se pročistí vzduch, je lepší vědět, na čem jsi a "vyříkat si to", než si vytvářet domněnky (Čtyři dohody i Pátou dohodu mám ráda). Zvládneš to, v budoucnu zvládneš horší věci!