(v) TOM

15. února 2014 v 21:21 | Aurora
Dnes jsem se většinu odpoledne věnovala nicnedělání. I když... ne tak úplně. Hlava mi pracovala na sto dvacet procent, ale řekla bych, že je to u mě v poslední době celkem normální stav. Nebylo dne v mém životě, abych se nepokoušela změnit svoji hlavu, svoji osobnost, svoje vystupování, chování, vzhled... cokoli. Po dnešku mám další vzory, kterým bych se chtěla podobat...
Totiž... dnes jsem koukala na první řadu Čtyři v tom /porodní bába se nezapře/. Ne úplně na všechny díly, projela jsem jen scény, které mě zajímaly. Z celé čtveřice mám nejradši příběh Věry a Miky. Obě ženy mi připadají neskutečně silné. Obě pracovaly až do porodu a v co nejkratším čase po něm se zase vrátily do "svých vod" - ať už to byla stáj v případě Miky anebo práce, které se věnuje Věra a které (po pravdě) moc nerozumím. Každá z žen je mi něčím blízká... obdivuju Věru, obdivuju "čisté prostředí", ve kterém pracuje, obdivuju kolik toho v životě dokázala. Myslím si, že je šťastná a že žije naplněný život.
Z Miky štěstí srší na každém kroku. Má tolik energie! Sama říká, jak je těžké dělit lásku mezi 3 děti, manžela, zvířata... že má jen dvě ruce a dvě uši a dvě oči... ale přesto si najde na každého čas. Já nevím, slova jsou teď asi zbytečná, alé také ji obdivuji. Nevím co víc říct...
Necítím se... hm... naplněná. Jako ony. Využít každý den, to bych si tak přála!
Můj partner říká, ať si najdu koníčka. ale mě nebaví tvořit jako jeho, zkoušela jsem malovat, ale nebaví mě to. Tudy cesta nevede. Možná umím trochu zpívat. Ale jinak si připadám dost k ničemu. A taky spoustě věcem nerozumím. Celkem dost mě unavuje společnost ostatních lidí. Nejvíce jeho příbuzných a jejich partnerů. Všichni jsou tak neskutečně chytří. Bratr Ing. v oboru pro mě naprosto vzdáleném, sestra letos budoucí Ing. (obor stejně vzdálený)... co mám dělat když přijdou na návštěvu. Mlčet? Nějak se nedokážu bavit o nanotechnologiích nebo o koupi bytu. O pozemcích, o planetáriu a jeho přednáškách. Jsem příliš... nevzdělaná? Nedovzdělaná? Tohle mě někdy tak trápí. Jo,příliš nerozumím matice, nerozumím fyzice. Jsem proto horší?
Problém nebude v nich. Ale ve mně. Chtělo by to vybudovat si zdravé sebevědomí, které nebude postavené na tichém odsuzování ostatních (ano, dělám to, ale kdo ne?), ale na vlastních životních hodnotách. Můžu mlčet a myslet si své. Ale zároveň nějak neztratit vnitřní klid a pohodu. Být nezávislá na názorů ostatních, i tohle mě dost drží při zemi.
Zítra bych se chtěla probudit a být jiným člověkem. Lepším.
A.
 


Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 15. února 2014 v 22:40 | Reagovat

Pořad Čtyři v tom se mi strašně líbí! Ani nevím, jak jsem na něj narazila, nějakou náhodou asi... už je to delší dobu, taky jsem se na to koukala na internetu... i mamce se to líbí a těšíme se na další sérii :-) Myslím, že hrdinky vybírají opravdu skvěle, každá je jiná a něčím výjimečná.
Taky nerozumím matice a fyzice. No vidíš. Tak kašlem na to a můžeme si spolu povídat o Čtyři v tom :-D Ne vážně... v přítomnosti Ing., kteří se baví o takových věcech, bych se asi taky necítila úplně dobře. To bych radši navštívila babičku a bavila se s ní o králících. Chápu to, že se v jejich přítomnosti moc necítíš, když vypadají tak chytře no. Ale musíme se nad tím trochu povznést. Já jsem v tomhle stejná... ale mamka mi před pár dny řekla něco, co na mě zapůsobilo. Že ji nezajímá to, jak moc je někdo vzdělaný a kde pracuje a kdovíco... ale to, jaký ten člověk je.
To mi říkala proto, že mám pořád takový strach z té maturity a výšky, jestli to zvládnu a tak... Že i kdybych třeba tu výšku nezvládla, tak jsem pořád člověk, který za něco stojí. Ale co myslíš... stejně bych se asi zhroutila z toho, jak strašně jsem selhala. Nad vším nejde jen tak mávnout rukou, je to těžké no...

2 Amelie Amelie | Web | 16. února 2014 v 0:23 | Reagovat

Jsi úžasná taková jaká jsi. Taky se ve společnosti podobných lidí necítím dobře, ale přece díky tomu nejsem méněcenná. Každý vynikáme v něčem jiném. Rezzy to hezky napsala. Buď sama sebou, jsi úžasná, chytrá a přemýšlivá dívenka, buď na sebe pyšná.

3 Rahvira Rahvira | Web | 28. února 2014 v 11:27 | Reagovat

Ahoj, Aurorko.
Myslím si, že jsi člověk s bohatým vnitřním světem a něco v tobě je nenaplněné a upínáš se k (promiň) banalitám jako je šůrování bytu. Ty sama nejlépe víš, co tě baví a naplňuje, určitě to něco je, nemusí to být nic světoborného, ale jen něco, co má citovou hodnotu pro tebe. Mě baví psát si třeba deník. Nemám nikoho, komu bych mohla říct své strachy, trápení a úspěchy. Baví mě koně a vytyčila jsem si cíl, že bych jednou chtěla psát pro časopis Jezdectví. Můj přítel je informatik, to je literatuře taky vzdálené. Já jsem se díky literatuře naučila pojmenovávat různé věci. Neuměla jsem se bavit s lidmi, bála jsem se říct svůj názor, teď už ne, i  když mohou být mé názory až moc subjektivní. Nikdy nebudu rozumět úplně všemu, ale v tom je ta krása světa - každý člověk má něco, čemu rozumí a můžeme se od sebe učit a poznávat jiné věci, i když jsou na hony vzdáleny tomu, co děláme my. Ty máš taky co nabídnout. :-)
Často mám z tebe pocit, že se zbytečně podhodnocuješ a srovnáváš se s měřítky jiných. Vážit si sama sebe, umět se odměnit a pochválit, umět trávit čas sama bez přítele a mít se prostě ráda. To bys měla. Nemusíš souhlasit.
Přeji ti příjemný víkend. :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama